note down

5. Přes hory a doly (Trek Ukrajina 2009)

Lékárník Michal uvedl do pohotovosti celý stan ve tři hodiny ráno, když prohlásil uprostřed největší vichřice, že se na to může na všechno… to… a že jde spát ven. Naštěstí se nám ho podařilo uklidnit a znovu uspat. Pak se začala uklidňovat i vichřice a my jsme se probudili do pošmurného, ale suchého rána.

Nejočekávanější východ slunce za celý trek. Přežili jsme noc!

Tábořiště se změnilo v jednu velkou prádelnu. Všude viselo nějaké oblečení: na šňůrách u stanu, na hůlkách. Prostě všude kam se dalo něco pověsit, něco viselo. Z bot jsme vylili poslední zbytky včerejšího lijáku a vycpali je toaleťákem, aby rychleji uschly. Asi v devět hodin jsme si uvědomili, že nic neuschne a tak to všechno rozvěsili na krosny, obuli mokré boty a vyrazili na cestu.

Tábořiště ráno. V tomhle stanu nás spalo pět.

Poznámka: Pokud se vám nechce číst dál, možná se spokojíte se zápisem našeho lingvisty Honzy, kterým zhodnotil tento den s tříměsíčním odstupem: „Deset hodin utrpení a pak tábořiště u lesa“.

Velikij Verch. Včera jsme bloudili po levé straně hřebene.

Dnes nám v cestě stály dvě patnáctistovky Gemba a Magura Žide. Pochod poloninami se šíleně táhl. Snažil jsem se simulovat úpal, ale moc mi ho nevěřili. Holky nasadily šílené tempo a utekly nám snad o několik kilometrů.

Vrchol Magura Žide.

Abych řekl pravdu, pochod mě časem začal nudit. Cesta je sice pohodlná, výhled, pokud není pod mrakem, pěkný, ale okolí strašně jednotvárné. Tráva, borůvky, brusinky.

Údolí pod námi. Jako z letadla, ne?

Po překonání Gemby a Magura Žide jsme začali sestup do sedla Prislop (938m). Poloniny postupně přešly v luka a lesy. Po cestě nás došel osamocený ukrajinský turista z Kyjeva. Chvíli si s námi povídal a pak vyrazil, protože chtěl přespat až na polonině Kuk (ještě asi 10km za Prislopem).

Z poloniny do lesů.

Do sedla jsme došli asi po páté hodině. Po dlouhé době bod, který jsme s jistotou poznali. Nachází se v něm totiž kříž na počet padlých vojáků v I. Světové válce. Na kříži byly dokonce namalovány dvě turistické značky!

Kříž v sedle Prislop a turistická značka.

Začali jsme mírné stoupání k polonině Kuk, která přímo navazuje na poloninu Boržava. Šli jsme až do sedmi hodin a odhadem jsme zvládli ujít 20km. Tábor jsme rozbili pravděpodobně na soukromém pozemku. Všude okolo byly kozí bobky. Pod táborem byla ohrada s nějakou boudou a asi 500m od tábora byl pramen. Na vodu jsme opravdu měli štěstí. Jana pojmenovala náš tábor Pod lesem.

2. prosinec 2009 | Osobní | Okomentujte článek jako první